Doteky Lásky

On se jmenoval Marek a ona Denisa. Byli si oba tak vzdálení… Vůbec se neznali. Omyl. Denisa Marka znala. No znala, zajímala se o něj. Líbil se jí už od chvíle, kdy ho poprvé uviděla. Něčím jí učaroval. Po uši se do něj zamilovala. Ale byla pro něj vzduch. Bohužel. On skoro netušil o její existenci. Ale Denisa byla holka podnikavá, tak si na něj sehnala číslo a začala mu psát. Překvapilo ji, že i když ji nezná, tak je v esemeskách tak výřečný.
Psali si už pár dnů, když z něj vypadlo, že ji zná. Nebo si ji spíš vybavuje. Chodila do třídy s jeho kamarádem. Byla šťastná, že o ní ví. Ale to vlastně nic neznamenalo. I když se denně míjeli na školních chodbách, zdravili se a psali si, tak se vlastně nic nedělo. Denisin sen o tom, že by se do ní Marek také mohl zamilovat se pomalu začal rozplývat. Bylo jí to líto. Obrovsky líto. Ale nemohla s tím nic dělat. Když o ní nestál, tak se mu přeci nebude vnucovat. Měla svou hrdost.
Jenže se stalo něco s čím nepočítala… Její kamarádky, kterým se se vším svěřovala ji převezly. Začaly Markovi psát samy. Na rovinu mu řekly, jak se věci mají. Byl celkem překvapený, ale stejně neudělal nic z toho, co se od něj očekávalo. Pořád byl stejný a neprojevoval žádný zájem. Denisa už z toho byla nešťastná. Už nevěděla jak se mu zalíbit. Ale zkusila poslední možnost. V pátek se vypraví na diskotéku, kde ho dozajista potká. Ze svého nápadu byla velice nadšená. Nemohla se dočkat.
Na páteční večer se pořádně připravila. S make-upem si hrála asi hodinu, s vlasy také a před svým šatníkem strávila skoro dvě. Když byla se vším spokojená, tak se vydala za svými kamarádkami. Před tím než došly na diskotéku, tak se ještě zastavili v jedné místní hospůdce. Posilnit se. A pak vyrazily na místo činu.
Místo toho, aby se rozjely na parketě, tak věnovaly všechny čtyři přibližně půl hodiny hledání Marka. Objevila ho Denisa. Ale jinak než čekala. Připravila se na všechno možné, jen ne na to, že ho najde v objetí jiné. Ti dva se k sobě dost měli. Přišlo jí to líto. Jediné řešení viděla v alkoholu. Sedla si k baru a než ji její doprovod objevil stačila vypít skoro celou flašku Finlandie. Nevěřily svým očím. Denisa stále tvrdila, že je v pořádku, ale jakmile se zvedla z barové židle, tak sebou bouchla o zem. Nebyla schopná se postavit na vlastní nohy. Tak holkám nezbylo nic jiného, než ji odvést domů. Zkazila jim všem celý večer.
Když se ráno probudila, tak ji příšerně bolela hlava. A skoro nic si nepamatovala. Ale Marka v objetí té vyhublé blondýnky rozhodně ano. Zase se dostavil ten stav smutku. Bylo jí to vážně líto. Ale nemohla to tak nechat. Vzala svůj mobil a napsala Markovi omluvnou sms: "Ahoj Marku! Chci se ti za vsechno co se za posledni dobu stalo omluvit. Byla jsem blahova, kdyz jsem si myslela, ze bychom spolu mohli my dva byt stastni. Promin a doufam, ze zustaneme alespon pratele. Denisa" Odeslat? Ano… Na odpověď nečekala dlouho. Marek jí napsal něco ve smyslu, že se omlouvá za to jaký byl, ale že na tom nic asi nezmění a že je to skvělá holka a doufá, že přáteli zůstanou. Alespoň to Denise trochu vrátilo úsměv. Ale stejně byla uvnitř zraněná.
Zanedlouho po tom co se stalo tohle, se Denisa s jednou svojí kamarádkou náhodou octla v jedné zapadlé a příjemné hospůdce. Čirou náhodou tam byl i Marek s pár kamarády. Nejprve chtěla odejít, ale nakonec se rozhodla zůstat. Všechno se semlelo tak, že se holky přemístily ke klukům. Markovi to nebylo zrovna po chuti, ale kamarádi jej přemluvili. Všechno probíhalo normálně. Dokonce se spolu ti dva dali do řeči. Vyříkali si všechno co se dělo a nakonec si začali povídat i o Markově Hance. Všechno probíhalo skvěle. Dokonce se o Denisu začal zajímat jeden z Markových kamarádů. To jí velice lichotilo. Jmenoval se Jakub. Celkem se jí líbil. A byl moc milý. Dokonce ji šel doprovodit domů a pro jistotu si na ni vzal telefonní číslo.
Druhý den, když se Jakub ozval, tak z toho měla obrovskou radost. Začali se scházet a jí s ním začalo být neuvěřitelně skvěle. Dokonce přestávala myslet na Marka. Netrvalo dlouho a Jakub se jí přiznal, že se do ní zamiloval. A ona do něj taky. Byla šťastná. Konečně se jí splnil sen o opětované lásce.
Začali se občas scházet i ve čtyřech, ještě s Markem a Hankou. Už jí nebolelo, když je viděla spolu. Byla spokojená. Konečně…
Ale to nebyl konec trápení. I když milovala Jakuba, tak si začala rozumět s Markem. Někdy ji mrzelo, že spolu nejsou, ale nestěžovala si. Jakuba si vážila.
Jedno klidné odpoledne jí najednou přišla esemeska. Netušila kdo by to mohl být… S Kubou byla domluvená až na sedmou hodinu… Že by se něco stalo??? Stalo… Psal Marek, jestli by se co nejdřív mohli někde sejít. Nechápala o co jde, ale nemohla říct ne. Cítila, že se něco stalo. A přeci nenechá kamaráda ve štychu že?
Jak nejrychleji mohla doběhla k Markovi domů. Našla ho v jeho pokoji, zachumlaného v peřině a ubrečeného.
"Co se stalo?" Zeptala se. "Hanka! Ta mrcha! Vykašlala se na mě! Prej kvůli nějakýmu hokejistovi! Chápeš to?" Vzlykal. Přisedla si k němu a začala ho konejšit. Plakal jako malej kluk. Najednou ale přestal, podíval se jí do očí a řekl: "Deny, já vim, že jsem se k tobě zachoval ošklivě. Nezapomněl jsem na to. Ale teď jsem teprve pochopil, že ty jediná si mě opravdu milovala! Teď už to vím! Prosím tě, vykašli se na Jakuba a buď se mnou! Já tě asi miluju!" V Denise hrklo! Okamžitě se začala zvedat a znechuceně se na něj podívala: "To myslíš vážně?! Teď bych ti byla dobrá co? Tak to ani omylem, s tim nepočítej! Miluju Kubu! Vždycky jsem pro tebe byla vzduch a najednou když se na tebe vykašle Hanka, tak se rozpomeneš, že jsem tě chtěla?! Tak to teda ne! S tim vážně nepočítej!" A odešla. Celou cestu domů plakala. Těsně před domovními dveřmi si to rozmyslela a vydala se ke kamarádce. Musela jí to všechno povědět. Byla z toho nešťastná.
Kamarádka ji přijala velice přívětivě, když viděla v jakém je Denisa stavu. Denisa jí všechno převyprávěla a nakonec dodala: "Chápeš to? Jak je to sprostý? Neříkám, že bych nebyla schopná Kubu kvůli němu opustit, ale takhle ne! Já ho asi stejně pořád miluju, i když si to nechci připustit, ale takhle jsem si to nepředstavovala. Takhle ne… Co mám dělat. Miluju ho, vim to, ale on ve mně hledá jen náhradu. Nic víc… Nikdy by to nemělo budoucnost. Tohle jsem fakt nečekala. Smířila jsem se s tím, že mě prostě nechce a budeme kamarádi. Tohle je nad moje síly!" Kamarádka ji utěšovala, jak jen to šlo, ale Denisa stále plakala. Celkem ji Markova reakce zaskočila a taky zamrzela. Nevěděla jestli o tom říct Kubovi. Ale bála se, že by na ní poznal, že stále k Markovi něco cítí. Raději si to nechala pro sebe. Sama se trápila výčitkami svědomí.
Bála se co se stane, až Marka zase uvidí. Jak se mu bude moci podívat do očí. To už se ale nestalo. Od Jakuba se jen dozvěděla, že se prý odstěhoval do Anglie. Nic ho doma nedrželo. Víc už o něm nikdy neslyšela… I přes to, co se stalo, jí bolelo, že odjel bez rozloučení. Stále byl v jejím srdci. Navždy…